ZŠ Zámoraví - srdcová záležitost

  Usměvaví zaměstnanci, kteří k pozdravu připojí i pár vět, veselé kuchařky a paní uklízečky, obětavé paní vychovatelky, trpěliví učitelé, chápající pan školník, který tvrdí, že se sem po více než 30ti letech opět vrátil, už ne jako školák, ale opět rád a vždy optimisticky naladěný pan ředitel. Kde jinde jezdí na školu v přírodě každý rok celá škola? Za pět let jsme nemuseli koupit jediný sešit a dělat si starosti s pomůckami. Každoroční vánoční jarmark a adventní posezení mají takový úspěch, že se v kavárnu mění stále větší počet tříd, abychom si my rodiče poté, co jsme vykoupili všechny vánoční výrobky, mohli posedět a zastavit se s přáteli, zatímco učitelé prodávají vánoční cukroví, kávu a nalévají oblíbený punč. Nabitý program během celého roku, ať už školní nebo mimoškolní, stmeluje vztahy nejen mezi dětmi, ale i mezi rodiči a školou. Oblíbené cyklovýlety a lyžování na Rusavě jsou toho důkazem. Kde jinde vezme pan ředitel kytaru a o velké přestávce sedne na schody a hraje a zpívá s dětmi např. „Cestu" od Kryštofa a Tomáše Kluse? Nedivím se jí, protože i mně se vrací nostalgické vzpomínky, kdy jsem poslední den na této škole scházela spolu se spolužáky z druhého patra po schodech a ostatní nám tleskali a loučili se s námi. Je to více než 30 let a tato tradice tady přetrvává, i když jim navíc hraje pan ředitel na kytaru a všichni zpívají na rozloučenou „Rodné údolí" (chápu, že ne každý ředitel a ředitelka umí hrát na kytaru a zpívat). Závidím jí. Vím, že dnes je Den učitelů a já bych chtěla popřát nejen jim, ale i všem ostatním zaměstnancům (neboť jsou nedílnou součástí školy), aby měli ještě spoustu spokojených školáků, kteří se sem budou rádi vracet. A jak říká naše Vendulka:  „Škoda, že sem nemůžu chodit až do 9. třídy."

                                                                                                                                         Karolína Kovaříková